Petra Stibrala zajímají možnosti sochařských intervencí do specifických městských i přírodních prostorů. Může jít o vizuální metafory poetického charakteru, v posledních letech se ale zaměřuje spíše na témata se silným sociálním obsahem. Pro současnou instalaci zvolil park mezi nádražím Praha-Vršovice a blízkou tramvajovou zastávkou. Vytvořil archetyp jednoduché dřevěné boudy se siluetou vzrostlého stromu, jako pomník mizejícímu fenoménu zahrádkářských osad. Ty existují v Praze od konce 19. století a nepochybně zvyšují pestrost městského organismu. Nedaleko vršovického nádraží směrem k vrchu Bohdalec se nacházejí bývalé chudinské osady Sedmidomky a Slatiny, dnes funkční jako zahrádkářské kolonie, místa bezdomovců, ale i domovy potomků původních obyvatel z 20. a 30. let minulého století. Obě lokality mají unikátní historicko-ekologickou hodnotu. V nedávné době bylo rozhodnuto o modernizaci oblasti Slatin, a vyvstalo tak riziko trvalé ztráty další zelené plochy v celku velkoměsta. I když lze takové „divoké“ plochy pojmout v rámci modernizace invenčně, většinou nenávratně mizí v důsledku developerské touhy maximalizovat počty administrativních budov i množství tzv. rezidentů. Petr Stibral se pomníkem vyjadřuje i obecně k pojetí koncepce velkoměstského prostoru – nepodporuje jeho vidění jako zdroje ke genezi zisku, ale ctí právo na město toho, kdo v něm žije.