16.06.—01.10. 2020

Sídliště Vlasta, P-10

  • Black YouTube Icon
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon

[VRSTVY

        HISTORIE]

Kurátoři: Pavel Vančát + Marcel Fišer

Festival m3 je založen na interakci současného umění ve veřejném prostoru
a zajímavého prostředí, které je každý rok záměrně voleno v jiné lokalitě naprosto odlišného charakteru. Kurátoři ročníku 2020 Marcel Fišer a Pavel Vančát si vybrali jako hlavní téma historicitu vrstev veřejného prostoru a otázku jejich smysluplné aktualizace.

 

Jako ideální lokalita pro takový záměr se ukázala uzavřená forma sídliště, po roce 1989 globálně odmítnuta bez hlubší analýzy jejich výhod i negativ. Až v posledních letech vlna odborného zájmu vyvrcholila dvěma velkými výstavami
v Uměleckoprůmyslovém muzeu a v Moravské galerii v Brně, jež převážně negativní pohled korigovaly. Se sídlišti těsně souvisí i problematika umění ve veřejném prostoru socialistické éry, které bude výstavou zčásti tematizováno.

 

Z několika lokalit, které připadaly v úvahu, nakonec kurátoři zvolili sídliště Vlasta
v Praze-Vršovicích (a jeho širší okolí). To v sobě z pohledu festivalu spojuje několik kvalit. Jde o dobře dostupný, architektonicky kvalitní a svým vymezením velmi kompaktní prostor se zajímavou historií. Vzniklo na počátku normalizace pro vojáky
z povolání, přesídlené z Milovic, kam byla po okupaci 1968 dislokována sovětská armáda. Není proto náhodou, že výzdobu uměleckými díly zajišťovalo Armádní výtvarné studio, konkrétně jeho dva čelní reprezentanti Vendelín Zdrůbecký (figurální plastika) a Radomír Kolář (mozaiky); studio zde údajně dokonce mělo své sídlo.


Sídliště se nachází na rozhraní několika různorodých historických celků, do nichž může festival expandovat, ať už jsou to Vršovice jako historická prvorepubliková residenční čtvrť, průmyslový komplex Kooh-i-noor s bohatou kulturní tradicí, spojenou především se jmény Waldes a Kupka, kulturní dům Eden v těsném sousedství, pocházející opět z období normalizace a dnes zavřený, nebo nedaleké obchodní centrum Eden z nedávné doby, zaměnitelné s mnoha jinými a samozřejmě zcela bez veřejného umění.

 

ZAHÁJENÍ

FESTIVALU

16.06. 18:00

Srdečně zveme na zahájení festivalu
v prostorách C.A.M.P.

Centrum architektury
a městského plánování Vyšehradská 57
Praha 2

[DÍLNA]

[WORKSHOP]

 
 

UMĚLCI

(1959) Je především performer a konceptuální umělec, který však začínal po vzoru svého Miloše Zet jako klasicky školený sochař. Od února 2020 prezentuje Zet otcovo dílo rozsáhlou výstavou v brněnském Domě umění. Na tu zde navazuje osobní vzpomínkou na dětskou fascinaci gramofonem, který jako dítě poslouchal během návštěv svého otce v ateliéru přítele Vendelína Zdrůbeckého, autora čtyř soch ve vnitroblocích sídliště Vlasta.

Martin Zet

(1945) V roce 1973 po absolvování pražské Akademie odešel do Francie a usadil se v Paříži. Postupně si vyvinul formální jazyk, kterým převádí vizuální podněty z okolního světa do objektů redukovaných tvarů a jasných barev. V tomto případě reliéfy na fasádě v odstínu zelené, který byl po dlouhá léta charakteristickým znakem jeho tvorby, evokují padající listy jako nenápadný komentář k současné ekologické situaci světa.

Miloš Cvach

(1967) Je mezinárodně proslulý polský umělec střední generace, vystavoval například v Centre Pompidou v Paříži, v londýnském ICA či v New Museum v New Yorku. Pro festival m3 připravuje pod záštitou fotbalového klubu SK Slavia Praha alegorickou sochu, na které spolupracuje se studenty pražských výtvarných akademií a která tematizuje otázku panslovanství, ale také étos sportu a pospolitosti.

Paweł

Althamer

Autorské duo absolventek Ateliéru fotografie pražské UMPRUM Johana Pošová (1985) a Barbora Fastrová (1988), společně pracují od roku 2014, v roce 2018 vytvořily monumentální plastiku Had pro smíchovský park Portheimka. Na sídlišti Vlasta se rozhodly modifikovat význam sochy Akrobatka Vendelína Zdrůbeckého na mýtickou postavu kentaura, vyzývající diváky k spoluúčasti.

Barbora

Fasterová

& Johana

Pošová

(1979) Žije v Drážďanech a Lipsku. Ve svých sochách reflektuje urbánní prostředí s jeho typickou estetikou, včetně jeho omšelosti a zanedbanosti. S tím korespondují jeho oblíbené materiály industriální povahy, zejména beton a kov, které kombinuje s nalezenými objekty. Beton, z něhož byla postavena i panelová sídliště, můžeme v jeho práci vnímat jako určitý symbol drolící se modernity
a jejích ideálních vizí, které se proměňují pod náporem současnosti.

Johannes

Makolies

(1976) Simuluje v prostředí sídliště řecký sloup, tedy architektonický prvek, který je zároveň sochou a v daném místa představuje radikálně odlišný prvek: proti jisté zanedbanosti veřejného prostoru staví ideální dokonalost, do pravoúhlého řádu vnáší historizující tvarosloví, do šedivého prostředí jasnou barvu specifického odstínu, která se nevyskytuje v běžném životě a příznačně se používá ve filmu k odstínění přirozeného pozadí. Sloup je ale také odkazem na antické fórum, tedy na veřejný prostor, který je symbolem diskuse a demokracie.

Petr Dub

Absolventka pražské AVU Anna Hulačová (1984) patří k nejvýraznějším autorům mladší generace a inovativně používá tradiční postupy dřevořezby skloubené se současnou post-mediální vizualitou. V roce 2016 byla finalistkou ceny Jindřicha Chalupeckého a držitelkou Divácké ceny Českých center.

Anna

Hulačová

Absolvent berlínské UdK Philip Topolovac (1979) se ve svých projektech, v nichž propojuje architekturu, archeologii i sci-fi, zabývá nečekanými aspekty moderní historie. Již v roce 2012 v Praze představil fantaskní projekt mapující výdechy pražského metra. Jeho dlouhodobý zájem o historii skrytou pod povrchem se v jeho pražské realizaci obrací v „reverzní archeologii“, v lehce ironické poselství určené budoucím pokolením.

Philip

Topolovac

(1955) Restartoval svou výtvarnou dráhu po roce 1989, když
se nově těžištěm jeho práce stalo sochařství. Je autorem řady realizací pro veřejný prostor u nás i v zahraničí
v minimalistickém geometrickém tvarosloví, do nichž však často vkládá příběhy, zakotvené v kulturně-historickém kontextu místa. Zde revitalizoval vlajkové stožáry, kdysi ideologický nástroj, dnes však nepoužívané a zrezlé,
a rozehrál mezi nimi jásavé geometrické kompozice, vnášející do prostředí sídliště nový osvěžující prvek.

Václav Fiala

Letošní festival se hlásí i k nově zaváděné podpoře umění
ve veřejném prostoru, která u nás dobře fungovala před rokem 1989. Proto do něj byla zařazena i jedna plastika z té doby, která nyní dostává šanci na „druhý život“. Známý sochař Hugo Demartini (1931-2010) získal v roce 1962 na základě soutěže zakázku na plastiku do atria chebského nádraží, která musela být letos při jeho rekonstrukci odstraněna. Její abstraktní tvary měly nejspíš vyjadřovat právě dynamiku železniční dopravy.

Hugo

Demartini

(ve spolupráci s Galerií ProLuka)

Laureátka Ceny J. Chalupeckého 2002 Markéta Othová (1968) pracuje již od 90. let převážně s analogovou černobílou fotografií, kterou však přetváří do složitějších prostorových a významových vztahů. Její skulpturálně pojatá instalace ve formě fotografického praporu, připravená pro venkovní galerii ProLuka, je pomníkem prchavého momentu, jednoho jedinečného bodu paměti.

Markéta

Othová

Vystudovaný architekt a sochař Vojtěch Rada (1991) propojuje ve svých dílech sochařství, architekturu a herní design, kdy vytváří zcela nové světy s vlastními časoprostorovými pravidly. Na pozadí dějinných vrstev sídliště Vlasta a přilehlého Edenu, sahajících jedno století nazpět, nás vtahuje do virtuálního prostředí, v němž lze procházet napříč prostorem i časem.

Vojtěch

Rada

Nela

Keroušová

[Floratorium]

Květinová farmářka Nela Keroušová (roz.Bastlová) se v poslední dekádě zapsala do veřejného života Vršovic jak založením Otevřené zahrady Archangelská, tak i dokumentací a zvelebováním místních kulturních stop (facebook Vršovická architektura 60.-80. let). Od roku 2018 provozuje na Vysočině rodinnou květinovou farmu založenou na permakulturních zásadách. V rámci letošního festivalu připravila pro letitou výsadbu sídliště Vlasta několik osvěžujících zahradnických intervencí. 

Akademický sochař (1923 – 1986), absolvent AVU v Praze, člen Armádního výtvarného studia v Praze, autor památníků, plastik a sousoší s dobovou tématikou především
z armádního a branného prostředí (výzdoba muzea V.I. Lenina, pomník Jana Žižky z Trocnova, muzeum Osvětim
v Polsku). Nositel ceny Víta Nejedlého a titulu Zasloužilý umělec.

Vendelín

Zdrůbecký

[Historie]

1924  - 1993) Studoval na AVU v Praze u Vratislava Nechleby a Miloslava Holého. Od roku 1964 byl členem Armádního výtvarného studia, vytvořil řadu oficiálních monumentálních zakázek (mozaika pro Národní památník na Vítkově, mozaika v průchodu metra Karlovo náměstí). V roce 1978 se stal zasloužilým a v roce 1985 národním umělcem.

Radomír

Kolář

[Historie]

ORGANIZÁTOR

PARTNEŘI

MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

PRO MEDIA & PARTNERY:

Fotografie-2019

Fotografie-2018

Fotografie-2017

Tisková zpráva M3

Prezentace

Přidejte se k nám a sledujte nás, ať nejste pozadu!

Tiráž:

 

Umělecký řiditel:

Produkce:

Produkce II:

Asistent PR:

Technický PR:

Grafický design:

SEO:

PŘEDEŠLÉ ROČNÍKY

Organisátor:

 

BUBEC o.p.s.

Tělovýchovná 748

Praha 5, 15500, Řeporyje

 

info@bubec.com

www.bubec.cz

© 2020 Festival M3 [All rights resserved]

M3-logotyp-BW.png