CZENArtistsProgram
Umění v prostoru | Arts in space
29.5. - 30.9.2019
Povodí Rokytky | Praha
CZ
 | 
EN
Umění v prostoru | Arts in space
29.5. - 30.9.2019
Povodí Rokytky | Praha
CZ
 | 
EN
Umění v prostoru | Arts in space
29.5. - 30.9.2019
Povodí Rokytky | Praha
CZ
 | 
EN
29.5. - 30.9.2019
Povodí Rokytky | Praha
Instagram
 | 
Facebook
CZ
 | 
EN

About

Story

BUBEC, o.p.s. presents the second edition of the m3 / Art in Space Festival, that takes place in the historical center of Prague, Jun 9th - Sept 30th.

VICE VERSA: Our Earth is Their Moon, Our Moon is Their earth, is the title of this years m3 festival and a phrase borrowed from Ursula Le Guin's 1974 utopian Sci-fi Novel The Dispossessed it underlines a dual coexistence of two opposing, ye mutually dependent and intertwined civilizations. In the context of a festival of art in public space it relates to issues of a wide discrepancy between the general public and the professional art audience, questions regarding the various levels of social hierarchy in the population inhabiting the city, same as the peculiar relationship of local residents to short-term visitors.

The city centre of Prague vibrates with impulses of the constant tourist influx. Groups of visitors on their sightseeing tours, filling their phones and SD cards with endless amounts of images, spring break or stag night crews running around masked as pirates, genitals, or Soviet soldiers are plundering the streets and leaving unprecedentedly high tips in overpriced bars, where no residents would ever ho to. Everything seems to be in order. Not much space for complaints anymore, since this is the way how the city has been developing since the radical post-communist transformation after the Fall of the Berlin Wall. Possibly one other shift is comparable to 1989, namely the introduction of cheap low-cost flights, remarkable enlarging the numbers of young visitors.

Partners

Organizers:
Financial partners:
Partners:
Media partners:

Program

June 1.
Saturday

10:00 - 18:00

WORKSHOP - Viktor Dedek [CZ]

Meeting Point: Stone Bell House
(Center for Architecture and Metropolitan Planning)
Vyšehradská 51, Praha 2

6pm
Introductory words, informal drinks, presentation of profile videos of selected artists

7pm
panel discussion with the artists (Hynek alt, ....)

The artists present for the opening will discuss with the curators this year's concept of the festival, their experiences in Prague, conceptual reasoning and implementation of their new site specific works in relation to their overall pracites as well as the potential and limitations of art in public space as a critical instrument.

May 25.
Sunday

19:00 - 21:00

Opening

CAMP - Center for Architecture and Metropolitan Planning
Vyšehradská 51, Praha 2

6pm
Introductory words, informal drinks, presentation of profile videos of selected artists

7pm
panel discussion with the artists (Hynek alt, ....)

The artists present for the opening will discuss with the curators this year's concept of the festival, their experiences in Prague, conceptual reasoning and implementation of their new site specific works in relation to their overall pracites as well as the potential and limitations of art in public space as a critical instrument.

May 25.
Sunday

16:00 - 22:00

Closing

CAMP
(Center for Architecture and Metropolitan Planning)
Vyšehradská 51, Praha 2

6pm
Introductory words, informal drinks, presentation of profile videos of selected artists

7pm
panel discussion with the artists (Hynek alt, ....)

The artists present for the opening will discuss with the curators this year's concept of the festival, their experiences in Prague, conceptual reasoning and implementation of their new site specific works in relation to their overall pracites as well as the potential and limitations of art in public space as a critical instrument.

31. květen
Pátek

10:00 - 18:00

3 zahajovací dny s m3

Ústí řeky Rokytky, 50.1074706N, 14.4674383E
Park u ulice Sokolovská: 50.1097403N, 14.4944892E

3 zahajovací dny s m3

1. červen
Sobota

14:00 - 18:00

3 dny

a

BUBEC o.p.s ve spolupráci s Long Island Libeň připravuje 3 zahajovací dny festivalu m3 / Umění v prostoru. Festival nabídne návštěvníkům komentované prohlídky s kurátory pro děti i dospělé, hudební program, možnost stát se spoluautorem děl Elišky Perglerové a Jaroslava Kyšy. Procesuální dílo Oldřicha Moryse bude zase na místě tvořené sochařem/ performerem od 30. 5. až do doby, kdy se z pískovce stane písek.

30. května - 1. června – během těchto tří dnů budou moci návštěvníci přímo zasáhnout do tvorby děl:

10:00 - 18:00: Eliška Perglerová: Princip vepřovice, místo: Ústí řeky Rokytky, 50.1074706N, 14.4674383E
14:00 - 18:00: Jaroslav Kyša: Kdokoli se může stát čímkoli, místo: Park u ulice Sokolovská: 50.1097403N, 14.4944892E

1. červen

14:00

Komentovaná prohlídka pro děti s Adamem Vačkářem

Tramvajová smyčka Starý Hloubětín, Praha 9
50.1042344N,14.5304811E

j

Map

artists

01
Petra Hudcová

Petra Hudcová

*1976 Praha, žije a pracuje v Praze

http://petrahudcova.com
Where

meandrřeky Rokytky u Hořejšího rybníku

50.0982678N,14.5182503E

Details

kov, dřevo

X

Syndrom vyprahlosti

„Jen my sami musíme rozmotat ten strašlivýuzel, paradox pokroku světa, kdy jsme na tom tím hůře, čím více se věcivylepšují.“ VýrokTheodore Roszaka ve výmluvné zkratce popisuje stav současného světa, jenž sev důsledku pokroku ocitl na strmé ploše. Žádná kultura nedosáhla takovémoci, znalosti, troufalosti, nadbytku, dynamiky, jako ta současná. Žádnákultura však také svým počínáním neohrozila svou budoucnost, jako právě tanaše.

InstalaciPetry Hudcové lze chápat jako úvahu o nástrojích, které byly vytvořeny zaúčelem všeobecného blaha, jež však v konečném důsledku v této misiselhávají. Více než 7000 let starý vynález kola, jakožto jedné znejvýznamnějších technických inovací v historii, zde symbolickyreprezentuje výchozí stimul roztáčející se spirály událostí, na jejichž koncinalézáme současnou bezostyšnou exploataci přírodních zdrojů a život na dluh.Svým tvarem i umístěním instalace přímo odkazuje na mlýnské kolo, které lzev tomto kontextu číst i jako jeden z prvních pokusů člověka, jakpřírodu svázat a využít. Skutečnost, že se nachází mimo současné koryto říčkyRokytky, ovšem názorně poukazuje na krátkozrakost lidského konání motivovanéhojen bezprostředním prospěchem.

Namístě, kde byla řeka nejprve podmaněna a odkloněna do rovného řečiště, aby seznovu před pár roky vrátila zpět do svého původního meandrujícího koryta, ovšeminstalace Petry Hudcové nakonec vznáší především otázku, co činit, či spíšenečinit, aby věci opětovně dosáhly kýžené rovnováhy.

02
Cosa.cz

Cosa.cz

BarboraŠimonová

*1982,žije a pracuje v Praze

MarkétaMráčková

*1985,žije a pracuje v Praze

https://cosa.cz
Where

Veřejnéohniště u Hořejšího rybníka

50.0992697N,14.5235450E

Details

dřevo– různé druhy, kámen, cihly,

hudebníperformance 20:00?

X

Šimon Mráček – Táborák

Je současný výtvarný provoz slučitelný s myšlenkami na udržitelný způsob života? Je normální, aby umělecké instalace sloužily po omezenou dobu konání výstavy a následně jako bezcenné končily v odpadu? Považujete za jeden z hlavních problémů dneška nadprodukci? A pokud ano, netýká se to i umění? A co s tím dělat? To, že neděláte nic?

Pokud s takovýmito otázkami vyrukujete na autory, které vyzýváte k účasti na festivalu umění ve veřejném prostoru, nemůže Vás překvapit, že výstupy budou spíše efemérní. A to i v případě, že oslovujete architektky. Barbora Šimonová a Markéta Mráčková nadto nejsou typickými představitelkami této profese. Ne snad, že by nic nedělaly, spíše naopak. Produkce ve smyslu stavění a budování, pro ně však není primárním cílem, takže se namísto toho svobodně pohybují na širokém a propojeném poli kultury, kam logicky zahrnují i architekturu. V rámci festivalu Barbora Šimonová a Markéta Mráčková odehrají živé hudební vystoupení. Jejich fiktivní alter ego Šimon Mráček spolu s Jedůvkou představí zhudebněnou sérii příběhů z budoucnosti inspirovanou kulturním a architektonickým životem. Akce proběhne po setmění na louce u lesa na břehu říčky Rokytky u Hořejšího rybníka. Jedinou hmotnou stopou po koncertě bude velká kupa dřeva – různých druhů a vlastností – uložená ve formě palivového ježka. Dřevo z ježka se poprvé použije v průběhu koncertu a posléze bude k dispozici pro ostatní uživatele ohniště, kde se bude postupně ztápět až zmizí.

03
Adam Vačkář

Adam Vačkář

* 1979 v Praze, žije a pracuje: Praha

http://www.adamvackar.com
Where

Průmyslová, Praha 9

50.1014595N, 14.5307379E

Tramvajová smyčka Starý Hloubětín, Praha 9

50.1042344N,14.5304811E

Details

mixed-media,dřevo, plast

X

Title

Nenítajemstvím, že Darwina k jeho evoluční teorii nasměřoval i formativnípříklad kapitalismu, jehož vzestup se příznačně kryje se sílícím odcizenímčlověka vůči přírodě v důsledku průmyslové revoluce. V nadsázce lzedokonce říci, že Darwinova představa nelítostného výběru a věčné konkurence,jako motoru rozvoje různorodosti života, je jenom aplikací základních principůkapitalismu na svět přírody. V takto vytýčených mantinelech je hlavnímsmyslem bytí vítězit, a je-li člověk pasován na samotný vrchol potravinovéhořetězce, je jeho úkolem triumfovat i nad celou přírodou, a tím i nad sebousamým. Slovy německého biologa Andrease Webera se „brzy […] tajným ideálemčlověka stal neúnavný optimalizátor, věčný hledač užitné hodnoty, osamělýbojovník, který pod tlakem přizpůsobování se nepřátelskému světu rozvíjí stálenové a nové triky, jak předstihnout ostatní a jak zvětšit vlastní dědictví.“

           Na tento „válečný“ stav izolace aodcizení reaguje Adam Vačkář rozmístěním několika objektů do městskékrajiny. Autor jimi vyjadřuje intuitivní úzkost z manipulace přírodyčlověkem a upozorňuje na hrozbu technického metabolismu města, pohlcujícíhoveškeré zázemí i okolní divočinu. Jeho počínání lze snad z části připodobnit ksympatetické magii. Současný „inženýrský“ přístup konzumní společnosti aledovádí ad absurdum. Násilně třeba mísí přírodní materiály s umělými, kdyžnapříklad přírodniny protektivně balí do potravinové fólie nebo napodobuje organickétvary prostřednictvím industriálních materiálů. Jeho počínání je tak předevšímpolíčkem do tváře současné adorace efektivity a pragmatismu, jejíž kořenyVačkář spatřuje už ve vzdělávacím modelu, jenž mylně nadřazuje znalosti,dovednosti a kompetence nad prosté cítění, prožívání a komunikaci.

           Předevšímztohoto důvodu pak také Vačkář rozmístěné objekty využívá jako prostředkyke vzdělávání – k mediaci a diskuzím s dětmi základních škol.

04
Martin Kubica

Martin Kubica

*1987 Ostrava, žije a pracuje v Ostravě

Where

náměstí Organizace spojených národů

50.1104419N, 14.5028992E

Details

mobilní oplocení

X

Místa nejisté utopie

V symbolické rovině lze mobilní oplocení,s nímž Kubicova instalace radikálně pracuje, vnímat jako jeden zprůvodních rysů proměny veřejného prostoru a redistribuce člověka. Právě tytoprovizorní ploty jsou zpravidla neklamným signálem zásahu člověka do krajiny av konečném důsledku i znakem podmanění přírody kulturou. Kubicovainstalace ovšem sleduje reverzní logiku. Ploty, které nekompromisně protínajíúzemí parku OSN a na jeho mapě vykreslují nespojité ostrovy, nejsou rámcem prostavební práce či pro lidskou aktivitu jako takovou, nýbrž přesně naopak. Jsouhranicí, kde moc člověka ustává, a kde platí pouze zákony vegetace. Uprostředměsta a všem na očích buduje Kubica dočasné rezervace, v nichž se životodehrává podle jiné logiky a pravidel, než které diktují lidské potřeby. Zadobu, po kterou zde budou mobilní ploty nainstalovány lze přirozeně stěžíočekávat návrat těchto míst do lůna přírody, a to tím spíše, že utopienezkažené přírody nepochybně narazí na současnou realitu společnosti na jednopoužití. Skutečnost, že namísto ostrovů panenské přírody pravděpodobně vzniknouprostory odpudivé, poskvrněné odpadky, však nelze považovat za prohru, neboťprávě takto se nám dostane explicitní informace, jak invazivní druh člověk je.

05
Jaroslav Kyša

Jaroslav Kyša

* 1981 v Žilině, žije a pracuje v Bratislavě

http://jaroslavkysa.com
Where

Ulice Sokolovská

50.1097403N, 14.4944892E

Details

sochařská hlína, dřevěná konstrukce

Spolupráces: Ondřej Marko, 2021 ARCHITEKTI

X

Kdokoli se může stát čímkoli

Hlína je obvykle nahlížena jakoprostředek obživy i zdroj všeho živého. Řada náboženských systémů přisuzujehlíně statut materie, z níž byl uhněten první člověk. Stvoření člověka z hlíny patří do okruhu mytologické tradice Sumerské iAkkadské říše a objevuje se i v Egyptě, kde se stejně jako v judaismu čikřesťanství vyskytuje představa Boha jako hrnčíře. Hlína je ale také tradičnímuměleckým materiálem, což v naznačené logice činí z každého sochařesymbolického stvořitele. Tato představa se ještě posílila v moderní době,kdy umělec vystoupil ze své tradičně dedikované role a namísto zobrazování Bohači světa, který Bůh stvořil, se v nadsázce sám stal Bohem, jenž se nemusízodpovídat přírodě či přírodním zákonům, protože si může definovat své vlastní.

Ve svém díle se Jaroslav Kyšaostentativně zříká této role umělce-demiurga a svěřuje ji silám, nad nimiž nemážádnou moc. Do prostoru parku umisťuje monumentální kvádr zdánlivě připravenýjako sokl pro novou sochu. Ve skutečnosti je ale sochou samotný podstaveczhotovený ze sochařské hlíny, která pozvolna absorbuje vnější podněty. Ve svépoddajnosti je hlína po nějaký čas uzpůsobená fixovat zásahy kolemjdoucích,jejich dotyky, rýpance i výraznější intervence, které by mohly být za běžnýchokolností brány jako vandalské či přímo devastační. Zde však mají svoje místo,stejně jako přírodní procesy i postupná materiálová degradace, jimž je objektvydán na pospas.

Hlína, jakožto unikátní paměťovémédium, tak výmluvně zachycuje neustálý střet kultury a přírody, temporality istálosti. V konečném důsledku ale vede i k otázce, zdali nenívhodnější vnímat tyto principy nikoli jako antipody, nýbrž vztah symbiózy.

06
Oldřich Morys

Oldřich Morys

* 1983 ve Frýdku-Místku, žije a pracujev Praze

https://www.artlist.cz/oldrich-morys-108631
Where

Park Podviní

50.110803,14.492089

Details

kámen
sochařská performance provedena Michelem Frančem

X

Nazev EN

Žádná doba sinecenila činorodých lidí více než ta naše. V našich myslích se uhnízdilapředstava, že jsme o to svobodnější, oč aktivněji si počínáme. Jde však opouhou iluzi, neboť právě aktivita, spotřeba a nadprodukce nás přivedlyk současnému odcizení vůči přírodě i sobě samým. Hektický shon zpravidlanepřináší nic nového. Dle korejského sociologa Byung-Chul Hana pouze urychlujeto, co již existuje, protože aktivní lidé se valí jako kámen, dle hloupostimechaniky. Hannah Arendtová pro změnu vidí současného člověka na nejlepšícestě, aby se proměnil ve zvířecí rod. Domnívá se totiž, že pokud by bylyveškeré lidské činnosti pozorovány z dostatečné vzdálenosti, nejevily byse jako činnosti, nýbrž jako biologické procesy. Jestliže tedy existuje nějakýzpůsob, jak zabránit smrtící hyperaktivitě dnešního světa, je jím rehabilitaceschopnosti kontemplace, schopnosti váhat, jakožto přirozených antipodůaktivity.

           Do přirozené rovnováhy stavíprincipy vita activa a vita contemplativa i Oldřich Morys. Jeho projekt spočíváv umístění neopracovaného bloku kamene do veřejného prostoru, kde jepostupně v průběhu času opracováván několika sochaři–performery různéhoestetického a konceptuálního založení. Každý z nich kámen aktivně přetvářía propůjčuje mu různé podoby od zobrazivých po abstraktní. Žádnáz nabytých forem však není finální, protože akce končí teprve ve chvíli,kdy se kámen promění v hromadu písku. Písku, jenž může stejnou měrouevokovat pláž, dětské pískoviště či prach, v nějž se beztak jakákoliz našich aktivit (i my sami) nakonec stejně obrátíme.

07
Richard Loskot

Richard Loskot

*1984 v Mostě, žije a pracuje v Ústí nad Labem

http://richardloskot.net
Where

NaŽertvách, Zenklova

50.1038542N,14.4741494E

Details

keramika

spolupráces: UAII Studio

X

Tvrdá zem

Jestliže dříve bylo vyschlé koryto řeky či potoka něčím anomálním, dnes už to rozhodně neplatí. Počet vysychavých toků rok od roku stoupá a v celosvětové říční síti již dokonce převládají. Richard Loskot na tuto skutečnost reaguje instalací dlažby, která tvarem a strukturou připomíná říční podloží, jež v důsledku sucha krakeluje. Mimetický jazyk instalace v nadsázce diváka staví do situace, kterou během suchých letních měsíců zakoušejí turisté procházející se v říčních korytech či po vyschlých dnech údolních přehrad, odkud pozorují svět z nezvyklé perspektivy.

Na důsledky globálních změn klimatu však poukazuje i materiál, z něhož je instalace zhotovena. Jeho významnou komponentou jsou odpadní suroviny energetického průmyslu, které Loskot cíleně recykluje (popílek, struska). Jejich užití však není jen snahou vrátit je zpět do oběhu, neboť zároveň slouží jako připomínka skutečnosti, že jsou to i vysychavé toky (oproti tokům běžným), jež se překvapivě významnou měrou – byť zdaleka ne jako energetika – podílejí na globálním oteplování prostřednictvím nadměrného uvolňování oxidu uhličitého do ovzduší.

08
Gregor Eldarb

Gregor Eldarb

* 1971  v Bielsko-Biala, žije a pracuje ve Vídni

https://www.gregoreldarb.com
Where

náměstí Dr. Václava Holého  

50.1067775N, 14.4731067E

Details

video

X

Soapfilm

Eldarbův projekt je dialogem reálných a utopických možností života městského organismu. Autor pracuje s myšlenkou sebe-generující struktury spojující přírodní procesy s technickým artificiálním systémem, čímž odkazuje na dílo německého architekta a vizionáře Freie Otta, jehož výzkum v oblasti budování optimálního tvaru položil základ tzv. generativní architektury. Ve své práci Eldarb využívá tekuté substance, jejichž přirozené vlastnosti nechává působit na lokální podmínky místa.

Projekt se rozpadá do dvou paralelních částí, jež se významově doplňují. Tou první je video, k jehož projekci autor využívá tenký film mýdlových molekul, které fyzikální cestoudeformují promítaný obraz způsobem ne nepodobným digitální postprodukci videa.

Druhou částí je kovová textová instalace v korytuříčky Rokytky nesoucí anglickou větu: What We All Lack. Ta je apropriací názvudíla Man Raye, který tímto způsobem reagoval na kritiku filozofa FriedrichaEngelse. Surrealistou zvolený motiv dýmky vyfukující mýdlovou bublinu totižnaznačuje, že problémem společnosti není nedostatek dialektiky – jak tvrdilEngels – nýbrž představivosti.

09
Daniel Hanzlík

Daniel Hanzlík

*1970 v Teplicích, žije a pracuje v Praze

https://www.danielhanzlik.cz
Where

Elsnicovo náměstí

50.1068019N, 14.4722275E

Details

zvuková instalace, hydrofon, dřevo,polykarbonátové desky, reproduktory, audioplayer

X

Proud

Elsnicovo náměstí patří k výmluvným ukázkám expanzivního chování člověka vůči přírodě. Jako symbol postupující civilizace zde již na sklonku 19. století vznikl vůbec nejstarší betonový most na území Čech, na který v průběhu 20. století navázalo zakrytí původního říčního koryta, jehož vinou se z říčky Rokytky stala ponorná řeka. Toto napřírodě vyvzdorované území však dnes paradoxně člověk příliš nevyužívá, cožnutně působí, jako by se spokojil právě s pouhým aktem podmanění, nenepodobným počínání dítěte, pro něhož hračka také nezřídka pozbývá napřitažlivosti ve chvíli, kdy tuto hračku získá.

To, že snadalespoň zčásti minula doba ostentativní svrchovanosti lidského jedince, a že sesoučasná společnost v tomto případě přinejmenším pokouší o více či méněinscenovaný dialog s prostředím, v němž žije, dokládají nedávnénávrhy na rekonstrukci prostoru, které významným způsobem narušují jehostávající neoblomnou civilizační dikci betonu, železa či asfaltu. Ještě než setak ovšem stane, předjímá alespoň v symbolické rovině akt opětovné„naturalizace“ místa zvuková instalace Daniela Hanzlíka, která prostřednictvímhydrofonního mikrofonu přenáší zvuk uvězněné řeky na povrch. Skrze tentomechanismus se autor snaží demaskovat skrytou přítomnost říčního toku aosvobodit jeho energii, a zároveň překonat nepřirozené urbanistické řešenísymbolickou rekonstrukcí původní situace obnaženého řečiště.

Součástí projektu je transfer zvukové nahrávky nawebové stránky radia aporie www.aporee.org

10
Rudolf Samohejl

Rudolf Samohejl

* 1987 České Budějovice, žije a pracuje v Praze

https://www.rudolfsamohejl.info
Where

Long Island Libeň

50.1072539N, 14.4687314E

Details

kov, guma, elektřina

X

Název???

Koka-kolonizace světa, k níž došlo za méně nežjedno století, zásadním způsobem poznamenala i náš vztah k divoké přírodě.Průvodcem jí v tomto byla věda, která zapříčinila „odkouzlení“ přírody,pro které mohl člověk opustit svůj po staletí udržovaný postoj agresivnínedůvěry pramenící ze strachu a vybavit ji nálepkou další z komodithodných jeho spotřeby. Z této perspektivy se zdá, že přírodě naslouchámeprakticky pouze ve dvou situacích. Buď tehdy, když nám poskytuje prvoplánovépotěšení turisty lačnícího po zážitcích, nebo tehdy, když se chová extrémně.Jestliže tomu tak není, příroda v konkurenci jiných, člověkem vytvořených„atrakcí“ poskytujících prvoplánové potěšení, zpravidla selhává, neboť je„nudná“.

               Jakostroj na zážitky se na první pohled tváří i umělé zemětřesení RudolfaSamohejla. Instalace, která na omezeném prostoru simuluje jedenznejpůsobivějších přírodních úkazů, však příliš nevychází vstřícnenasytným potřebám člověka, jenž dociluje uspokojení jen neustálým stupňovánímpodnětů. Relativně řídký a nepravidelný cyklus aktivity statutu„atrakce“nesvědčí a kolem celého „jevu“ buduje spíše auru nevyzpytatelnosti čidokonce tajemství. Stroj, za který redukcionistická věda považovala i celoupřírodu, tak paradoxně vybízí ke zpytavějšímu, a především niternějšímu vztahučlověka vůči přírodě i okolnímu světu, za nějž lze jako odměnu očekávat širokouškálu zkušeností, od banality až po zázrak.

11
Eliška Perglerová

Eliška Perglerová

*1987 Praha, žije a pracuje: Praha 

http://www.eliskaperglerova.cz
Where

Ústí řeky Rokytky

50.1074706N, 14.4674383E

Details

zemina, voda, seno, sláma, dřevo

X

Vepřovice Principle

Je paradoxní, že člověk zpravidla inklinuje k tomu, co je klinicky sterilní, čisté, neměnné, tedy fakticky neživé, a kontakt s mokrým, slizkým, mokvajícím a zapáchajícím, zkrátka živým, jej obvykle odpuzuje. Dle Freuda je civilizace založena na potlačenínízkého tělesna. Tímto tělesnem lze však v jeho pojetí chápat celoupřírodu, neboť tělo je přírodou nám nejbližší. Je pozoruhodné, jak účinně násumělost současného životního stylu dokáže izolovat od nás samých a jak snadno se podvolujeme civilizaci, jež z nás v lepším případě činí pokojovoukvětinu, která bez vnější péče uvadá.

Projekt Elišky Perglerové tématizuje pasivitu a odevzdanost, snimiž přijímáme úlitbu civilizace, jakož i nezájem o to, vzít věci do vlastních rukou.Polemizuje se stávající konstelací sil podílejících se na proměnách sdíleného prostoru, kde stále převládají především instantní developerské projekty a volá po větší osobní účasti jednotlivců. Její projekt je svého druhu trenažerem, jenž nabádá k překonání ostychu z kontaktu s bezprostředním okolím a – do jisté míry – i k občanské neposlušnosti, ve smyslu guerilla strategií měnících tvář města i přírody v něm. Vychází z přesvědčení, že lidem žijícím ve městě chybí fyzická tvůrčí práce, spontánnost a volnost se nějak projevit. Za tímto účelem ustavuje volně migrující a otevřené uskupení lidí, jež mají za úkol z bláta vytěženého v libeňských docích a dalších přírodních materiálů vytvářet efemérní architektonické a sochařské struktury. Právě bláto, tato taktilní, odpudivě mazlavá a degradující matérie,slouží jako prostředník intenzivního kontaktu s přírodou. Protože je ale povaha této činnosti nevyhnutelně pomíjivá, to, co nakonec vzniká je spíše Beuysovou terminologií sociální plastika.

12
Jiří Černický

Jiří Černický

* 1966 Ústí nadLabem, žije a pracuje v Praze

http://cernicky.com
Where

U českýchloděnic

50.107771N14.467527E

Details

voda,čerpadlo

X

Korunní déšť

Uvnitř městaje strom jedním z posledních všudypřítomných důkazů o nezměrné sílepřírody a důstojnou protiváhou k člověkem konstruovanému světu. Svýmirozměry dokáže konkurovat domům a stejně jako domy poskytuje lidem i ochranu aazyl před ostrými slunečními paprsky či deštěm. Na rozdíl od statického kameneje prostoupen dynamikou růstu a v symbolické rovině proto zosobňuje takénevyčerpatelné a plodivé síly vod.

Základní myšlenkou instalace Jiřího Černického je zprostředkovatobyvatelům města intenzivnější pocit sepětí s přírodou, doprovázený jemnoudávkou nadpřirozena. Zatímco běžný strom vláhu především jímá, takže při deštije pod ním sucho, strom Jiřího Černického reaguje přesně naopak, tedyv době sucha z něj prší. Tato surrealistická hříčka, ne nepodobnáMagrittovým klamům oka, však de facto pouze exemplifikuje přirozené procesy,které ve stromech probíhají. Jako moderní obdoba stromu života (arbor vitae) či jako sekulární verzefontány tryskající uprostřed ráje (fonsvitae), není jen rozmarným prostředkem osvěžení v parném létě, alepředevším poctou vodě, jako původu všeho živého na planetě.

Jako svého druhu manipulovaná příroda však tento stromskýtá i negativní konotace, ve smyslu umělosti, jež stále více proniká donašich životů a potlačuje přirozené.

DARK
 | 
LIGHT